OI Klub - 7. OI výšlap na Sněžku 27. - 28.11.2015

Jak jsme si letos užili - jak my říkáme "legendární OI výšlap na Sněžku" - si můžete přečíst v podání několika studentů a to nejen OI :) protože jsme přátelští a kamarádíme se i s jinými programy a to dokonce nejen na FEL :) 

Příběh první, autoři: Herbert Ullrich a Radek Starosta 
Je pátek a jedem na Sněžku. Bylo by fajn cestu spojit s exkurzí na Severočeský venkov! Hradecká je ucpaná a konce cesty v poli se nebojíme! Toho třetího už trochu. Ta závora taky nepotěšila. Dobře, že máme orientaci jak losos a v autě spoustu lidí, kteří už tu byli na kole.. Nebo to aspoň tvrdí :D

Je večer a je na čase se postarat o společnou zábavu. A o to, aby nám zítra při cestě do kopce nebylo příliš dobře, to by byl amaterismus. Akce je živá, prváci a noví přátelé skvělí, zpěv čistý! A kdybych se snad někoho ostýchal oslovit, každý se mi představí několika krátkými větami! "Já jsem Jitka a jsem na pokoji se čtyřmi kluky." Slušný apetýt.

Je ráno. Některé z nás budí po náročné noci něžné smyčce Vltavy, jiné studený proud Úpy. Odchod ještě o několik minut pozdrží majitel chaty, který naši představu o placení po návratu nesdílí. Zbytek skupiny si náskok dlouho neudržel. Novátorská zkratka skrze vodopád nás nejen posunula do čela, ale také naznačila, kteří z nás se mohou nadále spoléhat na svou impregnaci.

Na vrcholu se ti nejmužnější a nejotužilejší členové výpravy hecují, kolik teplého prádla dokážou odložit. Hodně. Zpětně si říkám, že příliš. Kdo měl vědět, že ten nehostinný sráz skrývá výpravu dětí, které jsme tím pohledem dost překvapili. Děti mají být překvapené. Všechno je pro ně nové.

Jdeme zpět. Přibližnou cestu nastíní Marko Berezovskyj, který však postupuje smrtícím tempem a během pár minut mizí v dáli. Vím, že peloton pod vedením profesora Matase, který se zkušeně vybavil trekovými holemi, nedostihnu. Jdu sám. Přicházím na rozcestí. Znejistí mě i jediná odbočka směrem na vyhlídku.

Volám o pomoc. Prof. Matas telefon nezvedá, avšak skupinka postarších dam mi dodává jistotu. Nabídku společné cesty do Pece s ohledem na blížící se odjezd s lítostí v srdci odmítám. Když se počasí pokazí a dohledno zkrátí na několik metrů, zůstanu opuštěn. Společnost mi dělá mráz a pomník obětem, které udolaly Krkonoše. Musím již končit, neboť vzpomínky na život, který jsem vedl, a slzy, zakryly můj zrak.

Příběh druhý - Jakub Vašek: 
Letošní Sněžka byla super. Neznal jsem tam tolik lidí jako každý rok, přijeli nové mladé tváře.
Večer byl moc fajn, bujaře se slavil příjezd na chatu, který byl oproti jiným rokům pozdější. V ranních hodinách se k nám přidala i druhá skupina, která byla na chatě.

Ráno se mi nechtělo vstávat, nicméně jsem nahlásil na půl osmou rozcvičku, tak mě jeden kluk z druhé skupiny přišel vzbudit. Voda byla jako vždy osvěžující, nicméně jsem byl prohlášen za nečlověka :D. Snídal jsem letos asi tři čtvtě hodiny, protože jsem měl spoustu času, ale pak jsem počkal na opožděné kluky, abychom šli zkratkou přes vršek vodopádu.

Cesta nahoru byla za nádherného počasí. Výhled ze Sněžky se letos povedl, ale nad Českou republikou už bylo zataženo, takže byl výhled jen na Polsko. Zpátky jsem šel jako vždy přes Luční boudu, kde jsem si konečně dal pivo z místního pivovaru. Počasí se potom zkazilo a šli jsme mlhou, nicméně jsem zažil i mnohem méně vlídné počasí.

Po odjezdu z Pece však letos Sněžka neskončila a přišla afterparty. Než jsem dojel na Strahov už jsem byl lákán na další akci. Pozvání nešlo odmítnout a bylo to super. Letošní Sněžku hodnotím asi jako 2. nejlepší. Na první moji OI Sněžku asi nic nemá, ale letošní tomu zdatně sekundovala a našel jsem si nové strahovské kamarády :)

Příběh třetí: Jitka Hodná (neOI studentka) 
Nikdy jsem nebyla v Krkonoších. Ano, otřesné. Viděla jsem Grand Canyon a nevylezla jsem na naši nejvyšší horu? A kolik že mi je? 21? A dost. Musím tam jet. A s kým jiným než s lidmi vlastní krve? S felákama!

Jakožto neOIčkový odrozenec jsem si prozíravě na seznamovací večer vzala tričko hlásajíc:"I'm in ctrl of cybernetics and robotics". To jen kdyby náhodou mi neušla nějaká ta mezi oborová bitka. Ale ne, OIčkaři jsou milý druh lidí a vzešlá zábava panující do ranních hodin byla naprosto parádní. Dokonce se se mnou i někdo se sebezapřením bavil! :)

Ráno nás vzbudily zlatavé paprsky ranního slunce. Dobrá nálada nás nepřešla a vynesla nás až nad mraky, kdyby tedy nějaké byly. OIčkaři si zřejmě nezapomněli objednat i skvělé počasí. "To je vrchol, tohleto!" pronesla jsem a vyfotila si první letošní selfie.

Ovšem prý že si mám okusit i horské počasí, cestou dolů padla mlha, začalo sněžit. Zmrzly mi vlasy, obočí i řasy a bylo mi prostě fajn. večer jsme se vydali domů a krev strahovská večer ještě na dopitnou do místních klubů. Byla to paráda, poznala jsem skvělé lidi a ...
No, hurá v únoru na Klínovec!

*****
Foto z akce je zde 
Příští rok vyrážíme opět :)
ale předtím se můžete připojit na výlet na Klínovec :)

OI Klub - Jakub Vašek - Noční výlet na Sněžku 24.7.2015

Vyrazil jsem jako jediný z Pardubic autobusem. Do Vrchlabí jsem dorazil okolo půl osmé. Sraz měl být až ve 21:45, kdy měl přijet autobus z Prahy. Ten měl chvilku zpoždění, ale ještě se čekalo na lidi, kteří měli přijet autem. Než dorazili, nakoupili jsme v nedaleké benzínce „palivo pro lidi“. Opozdilci mezitím dorazili a mohli jsme se vydat na cestu v celkovém počtu 13.

Bylo pěkné počasí, jasno a docela i teplo. Cestou nedošlo k žádným extrémním situacím, jenom se občas čekalo na opozdilce. Jedna příhoda však stojí za zmínku. Na Luční boudě jsme potkali skupinku "turistů", kteří šli ze Špindlu a hráli na ukulele. Kytarista nám ukázal své umění a zazpíval pár velmi zajímavých písniček. Bylo to příjemné zpestření. Popřáli nám šťastnou cestu a my pokračovali dál. Jak jsme se přibližovali ke Sněžce, počasí se začalo kazit.

Při finálním výstupu na Sněžku jsem se i místy musel chytnout řetězů, protože to vypadalo, že mě vítr hodlá odfouknout. Na Sněžce jsme se octli v mracích. Dorazili jsme ještě před východem Slunce, ale nic jsme z něho v podstatě neviděli. Na kopci jsem ale měl příležitost posnídat. Vypil jsem poctivě vyneseného lahváče Krakonoše, ke kterému jsem zakousnul housku a Paprikáš. Málem jsem propásnul odchod ze Sněžky kvůli špatné viditelnosti.

Ustupovali jsme přes Růžohorky, kde nás ještě chvíli trápil vítr, který však v nižších polohách ustal. Do Pece jsme dorazili okolo sedmé ranní. Jelikož nám autobus jel až v osm, nasnídali jsme se v místní pekárně. Po dvou zastávkách autobusem jsem se rozloučil s ostatními, kteří směřovali do Prahy a pokračoval po vlastní ose zpět do Pardubic. Po příjezdu domů jsem usnul a spal jako zabitý až do večera. Byl to fajn výlet. Budu si ho asi muset zopakovat kvůli nepřízni počasí na vrcholu. Třeba příště ten východ Slunce za střechy České republiky uvidím.

Trasa a statistická data :)

Vrchlabí až Luční bouda po červené (přes Strážné, Lahrovy boudy, Rennerovky, Chalupu Na Rozcestí, Výrovku) pak po modré na Obří sedlo a po červené na Sněžku. Ústup byl veden po žluté na Růžohorky, odkud jsme šli po zelené do Pece. Celkem 26,5 km. Odchod z Vrchlabí cca 22:15, příchod do Pece cca v 7.

Jakub Vašek,

OI student

jakub.vasek@gmail.com

(pozn. Veroniky Šínové - příspěvek byl po dohodě s autorem malinko upraven :-)

OI Klub - Návštěva Bílého sklepa u Adámků v květnu 2015

I letos proběhl tradiční víkend v moravském sklípku u Adámků. Sice nás bylo tentokrát o něco méně, ale přesto panovala přátelská atmosféra. Přijeli jsme v pátek večer a po domluvě jsme se po menší večeři rovnou pustili do degustace. Zkoušeli jsme toho relativně hodně, hlavně tedy z bílých vín. Sice jsme měli i několik červených a růžových vín, ale šlo znát, že na ně nebyl kladen důraz.
Pan Adámek se vyznačoval květnatou mluvou a častými poetismy. Tu a tam se zastavil, aby vyprávěl anekdoty nebo vtipy. Ke každému vzorku měl velmi výstižný popis, který nám víno zafixoval v paměti. Degustace s ním byla prostě zábava. Po projití sklepu a archívu jsme se vrátili s kořistí nahoru do tepla a tam se bavili do ranních hodin. I zde nám dělal pan Adámek společnost. Kolem jedné nás opustil a my následně hráli společenské hry.
Další den jsme jeli na výlet k Heiligersteinu v nedalekém Rakousku, který je známý pro údajné zázračné vlastnosti. Poté jsme se krátce stavili u hradu Hardegg a nakonec se podívali na hraniční přechod. Následně jsme se vrátili do Čech. Odpoledne jsme v místní hospodě sledovali hokej. Přes naše nadšené fandění skončil náš zápas s Kanadou neúspěchem. Večeřeli jsme grilovaný hermelín, maso a chleby s výbornou škvarkovou pomazánkou.
Večer přijeli další hosté z Polska, se kterými jsme se brzo spřátelili. Společně jsme opět zašli do sklípku, kde jsme vyzkoušeli vzácný kousek z roku 1995. Přiznám se, že se v tom jako amatér tolik nevyznám, ale ochutnávali jsme ho s úctou. Poté jsme se bavili s Poláky. Nejprve trochu nesměle česky, pak ale naplno anglicky.
Ráno v neděli jsme si sbalili věci a šli do sklípka potřetí, tentokrát nakoupit vína, co nás za předešlé dva dny zaujala. Přiznám se, že ačkoliv jsem to neplánoval, osobně jsem skončil s třemi láhvemi. Náš výběr vín však byl krátký oproti našim polským kolegům, kteří si domů brali přes 40 lahví. V pozdě odpoledních hodinách jsme přijeli do Prahy. Byla to výborná zkušenost s dobrou partou.

Long Hoang Nguyen 

Splnil jsem si klukovský sen, říká Michal Pěchouček, garant programu OI.

Michale, v neděli 3. května jsi uběhl už několikátý maraton, gratuluji. Kolik let už běháš?
V minulosti jsem žádný velký běžec nebyl, ale lezl jsem vášnivě po horách a skalách. Od té doby, co jsem součástí naší domácí dívčí party (mám tři dcery -:)), tak jsem musel trochu přehodnotit svůj vztah k riziku při své nezastupitelné domácí roli. Běhání se z toho tak nějak před 5-6 lety vyrendrovalo přirozeně.

Kolik jsi už uběhl maratonů? Mám za sebou tři kousky. Dvakrát v Praze a jednou v Los Angeles (Palos Verdes). Chtěl jsem běžet víckrát, ale v mém nabitém programu není úplně jednoduché naplánovat závod dopředu s ohledem na to, jak rychle se většinou kvalitní závody vyprodávají. Ne že bych si neužíval atmosféry městských běhů, teď se ale těším na trailové závody.

Co Ti běhání dává do života?
Co mi dalo? Sebralo mi nějaký kila, který jsem už stejně k ničemu nepotřeboval. Ne vážně. Mám rád maratony pro jejich spravedlnost. Pro mě to je esence no boolshitingu. Když se nepřipravíš a nemáš naběháno, nemůže se stát, že by sis závod užil a měl ještě dobrý čas. Na druhou stranu, když poctivě trénuješ, je velmi pravděpodobné, že to bude paráda (pokud nemáš nereálné ambice). Já jsem se začal kvůli běhání lépe propojovat s přírodou. Vnímat její proměny, krásu i hrubost. Teď běhám i s mojí dívčí partou. A to je taky fajn.

Běžel jsi teď maraton v Praze v neděli 3. května – bylo to pro Tebe v něčem nové? Ano. Bylo to nové. Měl jsem klukovský sen. Chtěl jsem běžet pod 4 hodiny. Dal jsem to za 3.59.22. Můj brácha, skvělý maratonec, říká, že bych mohl běžet v pohodě i rychleji. Kdybych o tom méně přemýšlel a méně si to plánoval. Myslím, že můj výsledek jasně ukazuje, že se k plánování maratonského tempa musí přistoupit s chirurgickou přesností. Děkuji za to mimo jiné Milošovi Škorpilovi, který mi zlepšil techniku běhu a radil mi, jak nejlépe běžet s počínající virózou -:).

Klub OI v roce 2014

V roce 2014 jsme pro vás připravili několik akcí :) 

V dubnu jsme vyrazili již tradičně do moravského sklipku u Adámků. 

V červenci na velice dobrodružný výšlap na Sněžku v noci - pouze pro otrlé, kterým nevadí chodit bez spánku bažinami :D

V červenci také proběhlo sjetí Ohře, na které účastníci vzpomínají takto:
Mira: Bylo to fajn odreagování se od Prahy, navíc jedinečná příležitost poznat programátory bez elektriky a internetu, pořádně probrat, jaktože ten míč nespadne a nechat si od šéfa ugrilovat večeři :). 
Michal: Díky skvělé partě a díky svému háčkovi jsem měl perfektní oddechový víkend plný srandy, sluníčka a piva, a i když bylo míň vody, tak jsme si to užili!Mrkněte na foto z této akce. 

A na konec jsme v prosinci vyšly již po šesté (ve dne) na Sněžku - zde je blogový zápis a foto. 

Pokud máte zájem se příště také zúčastnit, příhlašte se do Klubu OI zde a nebo na FB :) 
Tipy na výlety v roce 2015 posílejte mně na e-mail sinova@fel.cvut.cz.


Těším se na vás :)

Veronika a Klub OI

OI Sněžka již po šesté a tentokrát s dokonalým počasím :-) 29.11.2014

Michal Soucha: 

Po loňském velmi náročném výstupu nám tentokrát přálo počasí plné sluníčka stejně jako předloni. Trochu mě sice mrzí, že na vrcholu bylo tolik lidí, protože fungovala lanovka. Takže se malinko vytratil ten pocit, že jsme dobří, když naši nejvyšší horu zdoláme. Na druhou stranu ty krásné scenérie, modrá obloha a slunce, to je prostě nezapomenutelné! 

Filip Naiser: Parádní počasí, nevím, kde objednáváte, ale jednoznačně máte kvalitní kontakty =) Velký plus pro p. Berezovského, více takových kantorů! 

Honza Nykl: Bylo to super, lepší počasí nám OI Klub ani objednat nemohl, myslím, že v sobotu nebylo v Čechách hezčích výhledů, než jsme měli my. 

Tomáš Klejch: Tak nádherná inverze stála i za bloudění v kleči. Upřímně. 

Eva Otradovská: Výlet byl super, vyšlo nám nádherné počasí - což je velké plus. Tentokrát jsme došli až na vrchol, takže paráda :-). 

Jakub Moravec: Byla to super akce se správnou (ne jen) informatickou večerní zábavou a výstup, to byl zážitek. Letos to opravdu vyšlo :) 

Jakub Vašek: Počasí bylo nádherné, voda jako vždy dokonalá. Letos mě trochu zklamalo rozdělení skupiny, ale nedá se nic dělat, příště to snad bude lepší. 

Zuzana Wangle: I z pohledu nestudenta OI musím seznat, že akce byla po všech stránkách velmi vydařená. A co dělat, když vám na vrcholu Sněžky zbyde jeden pohled navíc? Pošlete ho profesoru Ptákovi 

Tonda Novák: Krátký spánek nad ránem byl odměněn skvostným počasím při výstupu na Sněžku. Lepší podívaná se zřejmě už nenaskytne :) 

Petr Váňa: Parta skvělá, hudba zněla. Výhled krásný, to je jasný. Tak snad za rok, mám-li nárok.

Foto zde

Klub OI na Facebooku

VII akce Sněžka přihlášení zde :) 

Aleš Hrabalík: OI na programovací soutěži CERC v Krakově

Pro mnoho z nás je programování nejen budoucí profese, ale i velká zábava. Světe div se, pro mě je to dokonce sport.

Byl to můj první pokus zasoutěžit si v programování, a proto jsem byl příjemně překvapen, když jsme do středoevropského kola postoupili. ČVUT letos vyslalo na CERC do Krakova čtyři tříčlenné týmy, dva fiťácké a dva felácké, a oba týmy z FELu sestávaly ze studentů Otevřené informatiky. Konkrétně se do Polska vydali Karel Horák, Petr Váňa, Jáchym Barvínek, Martin Hořeňovský, Karolína Burešová a já. Trenérem byl pro oba týmy jeden člověk, živel jménem Marko Berezovskyj.

Na samotné soutěži jsme se umístili obstojně; mezi 79 startujícími týmy ze sedmi zemí jsme obsadili 44. místo se čtyřmi a 52. místo se třemi splněnými úlohami. Jak takováto soutěž probíhá? Tým sestavený ze třech zapálených nadšenců se posadí před jeden počítač a odřízne se od všech možností komunikace s vnějším světem, včetně internetu. Jediné, co mají k dispozici, jsou papíry, tužky a ten počítač před nimi, který se na ně smutně kouká, neboť mu zpravidla táhne na deset a významně dochází dech. V zalepené obálce nalezneme 8 až 12 zadání úloh, které se soutěžící snaží pokořit během následujících pěti hodin.

Kdo ovládá algoritmy a svůj jazyk (C, C++ nebo Javu) natolik, že jeho narychlo uplácaný program úlohu správně načte a spočítá, ten je machr a získá bod. O tom ale rozhoduje automatický odevzdávací systém, který je velmi nemilosrdný -- jeho univerzální prohlášení "tohle není správně" může znamenat nejen to, že program něco počítá špatně, ale také i to, že v jeho odpovědi někde přebývá jedna (hloupá!) mezera. V této situaci se uplatní další, často podceňovaná schopnost programátorova, a to je hledání chyb v kódu. Na to jsou potřeba bohaté zkušenosti a nervy ze železa.

Víkend v Polsku pro nás samozřejmě neznamenal jenom programovací soutěž a její náležitosti. Návštěva historického centra města a cesta nočním vlakem do Krakova a zpět byla bezesporu silným zážitkem. Pravidla určují, že naše trojka může zkusit svoje štestí ještě jednou. Ještě nevíme, jestli bychom chtěli znovu cestovat do Polska, nicméně určitě nás uvidíte na CTU Open 2015, na které si brousíme zuby.

Doporučil bych každému bastlíři z naší školy, aby si to přišel taky zkusit!

Štafeta OI na Univerzitním maratonu - jaké to bylo? "Dal jsem do toho srdíčko a šel štěstíčku naproti" :-)

Jak jste si mohli přečíst v předchozím příspěvku, letos se OI opět zúčastnila Univerzitního maratonu. 

A jaké mají kluci dojmy ze závodu...?

Filip Šrajer

byl to můj první běžecký závod a patřičně jsem si to užil. Já jsem vybíhal jako první a celá ta atmosféra na startu byla úžasná. Měl jsem radost, že jsem se aktivně protlačil hodně dopředu, ještě než závod začal a tím pádem jsem se při startu nedostal do žádné "fronty" :). Běželo se příjemně a předávka "kolíku" proběhla bez problému. Dokonce jsem na trati dal osobní rekord. Zdravotní potíže se objevily až po závodě, protože i přes dobré boty mým kolenům nesedlo běžet celou trať po asfaltu a kostkách. I přesto jsem rád, že jsem mohl reprezentovat OI.

Martin Svatoš

Atmosféra na Staromáku před začátkem maratonu byla nepopsatelná a asi i nezachytitelná, i když se o to mnozí snažili fotoaparáty a kamerami. Těžko se vysvětluje i řada jiných, nepopsatelných věcí a tak nezbývá, než aby si to člověk odběhnul sám. Neboť ironie života je sladká a není nic příjemnějšího než dostat kafe při běhu po pětiproudé silnici uprostřed betonové části města bez nejmenšího výhledu na jakoukoliv zajímavost...

Michal Švácha

Tak určitě byl závod super, běhalo se nahoru dolu...ne vážně. Závod měl, jako všechny RunCzech události, skvělou atmosféru a náležitě jsem si to užil. Kolem mého šestého kilometru se bohužel ozvala zborcená klenba, která nějakým záhadným způsobem není zcela kompatibilní s mým párem bot, který má pronační podporu. Takže jsem najednou přestal cítit chodidlo, trochu mě chytala křeč, ale nějakým záhadným způsobem jsem si na to zvykl a dotáhl jsem to do konce ("dal jsem do toho srdíčko a šel štěstíčku naproti..." :). Sice jsem ještě týden na to kulhal, ale zatraceně to za ten zážitek stálo. Jsem rád, že jsem mohl reprezentovat náš obor a tím i naší fakultu.

Michal Soucha

Na maraton jsem se moc těšil a naprosto splnil mé očekávání. Trochu mě sice mrzí, že jsem si plně nevychutnal cílovou rovinku, jelikož plíce už nestíhaly. Jsem rád, že jsme opět po roční přestávce běželi a mohli tak reprezentovat náš program a už se těším na příští rok!

Výsledek maratonu: 11. místo z 21 štafet

Foto z akce 

Klukům za reprezentaci moc děkujeme! :)

Štafeta OI na univerzitním maratonu :-) 11. května to vypukne! :-)

V neděli 11. května se program OI prostřednictvím studentů OI Michala Šváchy, Filipa Šrajera, Michala Souchy a Martina Svatoše zúčastní Univerzitního maratonu - běhu o pohár rektora UK - v rámci Volkswagen Maraton Praha. 

Proč se studenti přihlásili, jak trénují a jak se těší? :) 

1) Michal Švácha 

Už jsem chtěl univerzitní štafetu běžet s kolegy z STM, ale v moment, kdy jsem konečně sehnal tři běžce, tak už bylo narváno a nemohl jsem nás přihlásit. Těším se moc, atmosféra v pražských ulicích je vždy suprová. Doufám, že nebude hic, na půlmaratonu bylo počasí ideální. 

2) Filip Šrajer 

Přihlásil jsem se, protože jsem ještě nikdy nezávodil v běhu. Spíše jsem si běhal sám pro sebe. Takže teď byla dobrá příležitost si to vyzkoušet a zároveň reprezentovat OI. Trénink jde zatím dobře. Občas nějaký ten natažený sval, ale to je v pohodě. Těším se hodně. Dám do toho všechny mé síly. 

3) Michal Soucha 

Jsem hrdý na svůj studijní program, takže když se naskytne příležitost jej propagovat, rád jí využiji. Samozřejmě také rád běhám :P S tréninkem je to trochu těžší... Jelikož se mi blíží termín odevzdání bakalářky, tak toho volného času moc nezbývá. Proto jsem rád, že aspoň dvakrát týdně chodím hrát fotbal, kde o rychlejší pohyb není nouze :) Těším se moc! Reprezentoval jsem i před dvěma roky a bylo to super, takže doufám, že se to letos také vydaří. 

4) Martin Svatoš 

Na štafetu se těším jak nikdy předtím, asi to bude taky tím, že je to moje první štafeta i běh v Praze. Vždycky mi přišlo správné, že student reprezentuje svojí alma mater v nejrůznějších odvětvích a tohle je jedna z možností. Tréninky jdou skvěle, protože po přípravě na dlouhou trať utečou tréninky na krátkou rychlou mžiknutím oka. 

Přijďte naší štafetě v neděli 11. května od 9hod. fandit na Staroměstské náměstí :-)

Buďte mezi prvními na světě, kteří vyzkouší nový Skeletal tracking od Leap Motion

Buďte mezi prvními na světě, kteří vyzkouší nový Skeletal tracking od Leap Motion, pokročilé funkce druhé generace Kinectu, elektro detekci náramku Myo nebo technologii Primesense, kterou koupil Apple. Propojte gesta s Google Glass, Oculus Rift nebo mikropočítačem Raspberry Pi a ukažte, kam může směrovat. Přihlašte se na Gesture Control Hackathon do 20. 3. na www.bit.ly/gesturehackathon.