středa 26. listopadu 2014

Aleš Hrabalík: OI na programovací soutěži CERC v Krakově

Pro mnoho z nás je programování nejen budoucí profese, ale i velká zábava. Světe div se, pro mě je to dokonce sport.

Byl to můj první pokus zasoutěžit si v programování, a proto jsem byl příjemně překvapen, když jsme do středoevropského kola postoupili. ČVUT letos vyslalo na CERC do Krakova čtyři tříčlenné týmy, dva fiťácké a dva felácké, a oba týmy z FELu sestávaly ze studentů Otevřené informatiky. Konkrétně se do Polska vydali Karel Horák, Petr Váňa, Jáchym Barvínek, Martin Hořeňovský, Karolína Burešová a já. Trenérem byl pro oba týmy jeden člověk, živel jménem Marko Berezovskyj.

Na samotné soutěži jsme se umístili obstojně; mezi 79 startujícími týmy ze sedmi zemí jsme obsadili 44. místo se čtyřmi a 52. místo se třemi splněnými úlohami. Jak takováto soutěž probíhá? Tým sestavený ze třech zapálených nadšenců se posadí před jeden počítač a odřízne se od všech možností komunikace s vnějším světem, včetně internetu. Jediné, co mají k dispozici, jsou papíry, tužky a ten počítač před nimi, který se na ně smutně kouká, neboť mu zpravidla táhne na deset a významně dochází dech. V zalepené obálce nalezneme 8 až 12 zadání úloh, které se soutěžící snaží pokořit během následujících pěti hodin.

Kdo ovládá algoritmy a svůj jazyk (C, C++ nebo Javu) natolik, že jeho narychlo uplácaný program úlohu správně načte a spočítá, ten je machr a získá bod. O tom ale rozhoduje automatický odevzdávací systém, který je velmi nemilosrdný -- jeho univerzální prohlášení "tohle není správně" může znamenat nejen to, že program něco počítá špatně, ale také i to, že v jeho odpovědi někde přebývá jedna (hloupá!) mezera. V této situaci se uplatní další, často podceňovaná schopnost programátorova, a to je hledání chyb v kódu. Na to jsou potřeba bohaté zkušenosti a nervy ze železa.

Víkend v Polsku pro nás samozřejmě neznamenal jenom programovací soutěž a její náležitosti. Návštěva historického centra města a cesta nočním vlakem do Krakova a zpět byla bezesporu silným zážitkem. Pravidla určují, že naše trojka může zkusit svoje štestí ještě jednou. Ještě nevíme, jestli bychom chtěli znovu cestovat do Polska, nicméně určitě nás uvidíte na CTU Open 2015, na které si brousíme zuby.

Doporučil bych každému bastlíři z naší školy, aby si to přišel taky zkusit!