úterý 8. prosince 2015

OI Klub - 7. OI výšlap na Sněžku 27. - 28.11.2015

Jak jsme si letos užili - jak my říkáme "legendární OI výšlap na Sněžku" - si můžete přečíst v podání několika studentů a to nejen OI :) protože jsme přátelští a kamarádíme se i s jinými programy a to dokonce nejen na FEL :) 

Příběh první, autoři: Herbert Ullrich a Radek Starosta 
Je pátek a jedem na Sněžku. Bylo by fajn cestu spojit s exkurzí na Severočeský venkov! Hradecká je ucpaná a konce cesty v poli se nebojíme! Toho třetího už trochu. Ta závora taky nepotěšila. Dobře, že máme orientaci jak losos a v autě spoustu lidí, kteří už tu byli na kole.. Nebo to aspoň tvrdí :D

Je večer a je na čase se postarat o společnou zábavu. A o to, aby nám zítra při cestě do kopce nebylo příliš dobře, to by byl amaterismus. Akce je živá, prváci a noví přátelé skvělí, zpěv čistý! A kdybych se snad někoho ostýchal oslovit, každý se mi představí několika krátkými větami! "Já jsem Jitka a jsem na pokoji se čtyřmi kluky." Slušný apetýt.

Je ráno. Některé z nás budí po náročné noci něžné smyčce Vltavy, jiné studený proud Úpy. Odchod ještě o několik minut pozdrží majitel chaty, který naši představu o placení po návratu nesdílí. Zbytek skupiny si náskok dlouho neudržel. Novátorská zkratka skrze vodopád nás nejen posunula do čela, ale také naznačila, kteří z nás se mohou nadále spoléhat na svou impregnaci.

Na vrcholu se ti nejmužnější a nejotužilejší členové výpravy hecují, kolik teplého prádla dokážou odložit. Hodně. Zpětně si říkám, že příliš. Kdo měl vědět, že ten nehostinný sráz skrývá výpravu dětí, které jsme tím pohledem dost překvapili. Děti mají být překvapené. Všechno je pro ně nové.

Jdeme zpět. Přibližnou cestu nastíní Marko Berezovskyj, který však postupuje smrtícím tempem a během pár minut mizí v dáli. Vím, že peloton pod vedením profesora Matase, který se zkušeně vybavil trekovými holemi, nedostihnu. Jdu sám. Přicházím na rozcestí. Znejistí mě i jediná odbočka směrem na vyhlídku.

Volám o pomoc. Prof. Matas telefon nezvedá, avšak skupinka postarších dam mi dodává jistotu. Nabídku společné cesty do Pece s ohledem na blížící se odjezd s lítostí v srdci odmítám. Když se počasí pokazí a dohledno zkrátí na několik metrů, zůstanu opuštěn. Společnost mi dělá mráz a pomník obětem, které udolaly Krkonoše. Musím již končit, neboť vzpomínky na život, který jsem vedl, a slzy, zakryly můj zrak.

Příběh druhý - Jakub Vašek: 
Letošní Sněžka byla super. Neznal jsem tam tolik lidí jako každý rok, přijeli nové mladé tváře.
Večer byl moc fajn, bujaře se slavil příjezd na chatu, který byl oproti jiným rokům pozdější. V ranních hodinách se k nám přidala i druhá skupina, která byla na chatě.

Ráno se mi nechtělo vstávat, nicméně jsem nahlásil na půl osmou rozcvičku, tak mě jeden kluk z druhé skupiny přišel vzbudit. Voda byla jako vždy osvěžující, nicméně jsem byl prohlášen za nečlověka :D. Snídal jsem letos asi tři čtvtě hodiny, protože jsem měl spoustu času, ale pak jsem počkal na opožděné kluky, abychom šli zkratkou přes vršek vodopádu.

Cesta nahoru byla za nádherného počasí. Výhled ze Sněžky se letos povedl, ale nad Českou republikou už bylo zataženo, takže byl výhled jen na Polsko. Zpátky jsem šel jako vždy přes Luční boudu, kde jsem si konečně dal pivo z místního pivovaru. Počasí se potom zkazilo a šli jsme mlhou, nicméně jsem zažil i mnohem méně vlídné počasí.

Po odjezdu z Pece však letos Sněžka neskončila a přišla afterparty. Než jsem dojel na Strahov už jsem byl lákán na další akci. Pozvání nešlo odmítnout a bylo to super. Letošní Sněžku hodnotím asi jako 2. nejlepší. Na první moji OI Sněžku asi nic nemá, ale letošní tomu zdatně sekundovala a našel jsem si nové strahovské kamarády :)

Příběh třetí: Jitka Hodná (neOI studentka) 
Nikdy jsem nebyla v Krkonoších. Ano, otřesné. Viděla jsem Grand Canyon a nevylezla jsem na naši nejvyšší horu? A kolik že mi je? 21? A dost. Musím tam jet. A s kým jiným než s lidmi vlastní krve? S felákama!

Jakožto neOIčkový odrozenec jsem si prozíravě na seznamovací večer vzala tričko hlásajíc:"I'm in ctrl of cybernetics and robotics". To jen kdyby náhodou mi neušla nějaká ta mezi oborová bitka. Ale ne, OIčkaři jsou milý druh lidí a vzešlá zábava panující do ranních hodin byla naprosto parádní. Dokonce se se mnou i někdo se sebezapřením bavil! :)

Ráno nás vzbudily zlatavé paprsky ranního slunce. Dobrá nálada nás nepřešla a vynesla nás až nad mraky, kdyby tedy nějaké byly. OIčkaři si zřejmě nezapomněli objednat i skvělé počasí. "To je vrchol, tohleto!" pronesla jsem a vyfotila si první letošní selfie.

Ovšem prý že si mám okusit i horské počasí, cestou dolů padla mlha, začalo sněžit. Zmrzly mi vlasy, obočí i řasy a bylo mi prostě fajn. večer jsme se vydali domů a krev strahovská večer ještě na dopitnou do místních klubů. Byla to paráda, poznala jsem skvělé lidi a ...
No, hurá v únoru na Klínovec!

*****
Foto z akce je zde 
Příští rok vyrážíme opět :)
ale předtím se můžete připojit na výlet na Klínovec :)