pátek 22. května 2015

OI Klub - Návštěva Bílého sklepa u Adámků v květnu 2015

I letos proběhl tradiční víkend v moravském sklípku u Adámků. Sice nás bylo tentokrát o něco méně, ale přesto panovala přátelská atmosféra. Přijeli jsme v pátek večer a po domluvě jsme se po menší večeři rovnou pustili do degustace. Zkoušeli jsme toho relativně hodně, hlavně tedy z bílých vín. Sice jsme měli i několik červených a růžových vín, ale šlo znát, že na ně nebyl kladen důraz.
Pan Adámek se vyznačoval květnatou mluvou a častými poetismy. Tu a tam se zastavil, aby vyprávěl anekdoty nebo vtipy. Ke každému vzorku měl velmi výstižný popis, který nám víno zafixoval v paměti. Degustace s ním byla prostě zábava. Po projití sklepu a archívu jsme se vrátili s kořistí nahoru do tepla a tam se bavili do ranních hodin. I zde nám dělal pan Adámek společnost. Kolem jedné nás opustil a my následně hráli společenské hry.
Další den jsme jeli na výlet k Heiligersteinu v nedalekém Rakousku, který je známý pro údajné zázračné vlastnosti. Poté jsme se krátce stavili u hradu Hardegg a nakonec se podívali na hraniční přechod. Následně jsme se vrátili do Čech. Odpoledne jsme v místní hospodě sledovali hokej. Přes naše nadšené fandění skončil náš zápas s Kanadou neúspěchem. Večeřeli jsme grilovaný hermelín, maso a chleby s výbornou škvarkovou pomazánkou.
Večer přijeli další hosté z Polska, se kterými jsme se brzo spřátelili. Společně jsme opět zašli do sklípku, kde jsme vyzkoušeli vzácný kousek z roku 1995. Přiznám se, že se v tom jako amatér tolik nevyznám, ale ochutnávali jsme ho s úctou. Poté jsme se bavili s Poláky. Nejprve trochu nesměle česky, pak ale naplno anglicky.
Ráno v neděli jsme si sbalili věci a šli do sklípka potřetí, tentokrát nakoupit vína, co nás za předešlé dva dny zaujala. Přiznám se, že ačkoliv jsem to neplánoval, osobně jsem skončil s třemi láhvemi. Náš výběr vín však byl krátký oproti našim polským kolegům, kteří si domů brali přes 40 lahví. V pozdě odpoledních hodinách jsme přijeli do Prahy. Byla to výborná zkušenost s dobrou partou.

Long Hoang Nguyen 

úterý 12. května 2015

Splnil jsem si klukovský sen, říká Michal Pěchouček, garant programu OI.

Michale, v neděli 3. května jsi uběhl už několikátý maraton, gratuluji. Kolik let už běháš?
V minulosti jsem žádný velký běžec nebyl, ale lezl jsem vášnivě po horách a skalách. Od té doby, co jsem součástí naší domácí dívčí party (mám tři dcery -:)), tak jsem musel trochu přehodnotit svůj vztah k riziku při své nezastupitelné domácí roli. Běhání se z toho tak nějak před 5-6 lety vyrendrovalo přirozeně.

Kolik jsi už uběhl maratonů?
Mám za sebou tři kousky. Dvakrát v Praze a jednou v Los Angeles (Palos Verdes). Chtěl jsem běžet víckrát, ale v mém nabitém programu není úplně jednoduché naplánovat závod dopředu s ohledem na to, jak rychle se většinou kvalitní závody vyprodávají. Ne že bych si neužíval atmosféry městských běhů, teď se ale těším na trailové závody.

Co Ti běhání dává do života?

Co mi dalo? Sebralo mi nějaký kila, který jsem už stejně k ničemu nepotřeboval. Ne vážně. Mám rád maratony pro jejich spravedlnost. Pro mě to je esence no boolshitingu. Když se nepřipravíš a nemáš naběháno, nemůže se stát, že by sis závod užil a měl ještě dobrý čas. Na druhou stranu, když poctivě trénuješ, je velmi pravděpodobné, že to bude paráda (pokud nemáš nereálné ambice). Já jsem se začal kvůli běhání lépe propojovat s přírodou. Vnímat její proměny, krásu i hrubost. Teď běhám i s mojí dívčí partou. A to je taky fajn.

Běžel jsi teď maraton v Praze v neděli 3. května – bylo to pro Tebe v něčem nové?
Ano. Bylo to nové. Měl jsem klukovský sen. Chtěl jsem běžet pod 4 hodiny. Dal jsem to za 3.59.22. Můj brácha, skvělý maratonec, říká, že bych mohl běžet v pohodě i rychleji. Kdybych o tom méně přemýšlel a méně si to plánoval. Myslím, že můj výsledek jasně ukazuje, že se k plánování maratonského tempa musí přistoupit s chirurgickou přesností. Děkuji za to mimo jiné Milošovi Škorpilovi, který mi zlepšil techniku běhu a radil mi, jak nejlépe běžet s počínající virózou -:).