úterý 8. prosince 2015

OI Klub - 7. OI výšlap na Sněžku 27. - 28.11.2015

Jak jsme si letos užili - jak my říkáme "legendární OI výšlap na Sněžku" - si můžete přečíst v podání několika studentů a to nejen OI :) protože jsme přátelští a kamarádíme se i s jinými programy a to dokonce nejen na FEL :) 

Příběh první, autoři: Herbert Ullrich a Radek Starosta 
Je pátek a jedem na Sněžku. Bylo by fajn cestu spojit s exkurzí na Severočeský venkov! Hradecká je ucpaná a konce cesty v poli se nebojíme! Toho třetího už trochu. Ta závora taky nepotěšila. Dobře, že máme orientaci jak losos a v autě spoustu lidí, kteří už tu byli na kole.. Nebo to aspoň tvrdí :D

Je večer a je na čase se postarat o společnou zábavu. A o to, aby nám zítra při cestě do kopce nebylo příliš dobře, to by byl amaterismus. Akce je živá, prváci a noví přátelé skvělí, zpěv čistý! A kdybych se snad někoho ostýchal oslovit, každý se mi představí několika krátkými větami! "Já jsem Jitka a jsem na pokoji se čtyřmi kluky." Slušný apetýt.

Je ráno. Některé z nás budí po náročné noci něžné smyčce Vltavy, jiné studený proud Úpy. Odchod ještě o několik minut pozdrží majitel chaty, který naši představu o placení po návratu nesdílí. Zbytek skupiny si náskok dlouho neudržel. Novátorská zkratka skrze vodopád nás nejen posunula do čela, ale také naznačila, kteří z nás se mohou nadále spoléhat na svou impregnaci.

Na vrcholu se ti nejmužnější a nejotužilejší členové výpravy hecují, kolik teplého prádla dokážou odložit. Hodně. Zpětně si říkám, že příliš. Kdo měl vědět, že ten nehostinný sráz skrývá výpravu dětí, které jsme tím pohledem dost překvapili. Děti mají být překvapené. Všechno je pro ně nové.

Jdeme zpět. Přibližnou cestu nastíní Marko Berezovskyj, který však postupuje smrtícím tempem a během pár minut mizí v dáli. Vím, že peloton pod vedením profesora Matase, který se zkušeně vybavil trekovými holemi, nedostihnu. Jdu sám. Přicházím na rozcestí. Znejistí mě i jediná odbočka směrem na vyhlídku.

Volám o pomoc. Prof. Matas telefon nezvedá, avšak skupinka postarších dam mi dodává jistotu. Nabídku společné cesty do Pece s ohledem na blížící se odjezd s lítostí v srdci odmítám. Když se počasí pokazí a dohledno zkrátí na několik metrů, zůstanu opuštěn. Společnost mi dělá mráz a pomník obětem, které udolaly Krkonoše. Musím již končit, neboť vzpomínky na život, který jsem vedl, a slzy, zakryly můj zrak.

Příběh druhý - Jakub Vašek: 
Letošní Sněžka byla super. Neznal jsem tam tolik lidí jako každý rok, přijeli nové mladé tváře.
Večer byl moc fajn, bujaře se slavil příjezd na chatu, který byl oproti jiným rokům pozdější. V ranních hodinách se k nám přidala i druhá skupina, která byla na chatě.

Ráno se mi nechtělo vstávat, nicméně jsem nahlásil na půl osmou rozcvičku, tak mě jeden kluk z druhé skupiny přišel vzbudit. Voda byla jako vždy osvěžující, nicméně jsem byl prohlášen za nečlověka :D. Snídal jsem letos asi tři čtvtě hodiny, protože jsem měl spoustu času, ale pak jsem počkal na opožděné kluky, abychom šli zkratkou přes vršek vodopádu.

Cesta nahoru byla za nádherného počasí. Výhled ze Sněžky se letos povedl, ale nad Českou republikou už bylo zataženo, takže byl výhled jen na Polsko. Zpátky jsem šel jako vždy přes Luční boudu, kde jsem si konečně dal pivo z místního pivovaru. Počasí se potom zkazilo a šli jsme mlhou, nicméně jsem zažil i mnohem méně vlídné počasí.

Po odjezdu z Pece však letos Sněžka neskončila a přišla afterparty. Než jsem dojel na Strahov už jsem byl lákán na další akci. Pozvání nešlo odmítnout a bylo to super. Letošní Sněžku hodnotím asi jako 2. nejlepší. Na první moji OI Sněžku asi nic nemá, ale letošní tomu zdatně sekundovala a našel jsem si nové strahovské kamarády :)

Příběh třetí: Jitka Hodná (neOI studentka) 
Nikdy jsem nebyla v Krkonoších. Ano, otřesné. Viděla jsem Grand Canyon a nevylezla jsem na naši nejvyšší horu? A kolik že mi je? 21? A dost. Musím tam jet. A s kým jiným než s lidmi vlastní krve? S felákama!

Jakožto neOIčkový odrozenec jsem si prozíravě na seznamovací večer vzala tričko hlásajíc:"I'm in ctrl of cybernetics and robotics". To jen kdyby náhodou mi neušla nějaká ta mezi oborová bitka. Ale ne, OIčkaři jsou milý druh lidí a vzešlá zábava panující do ranních hodin byla naprosto parádní. Dokonce se se mnou i někdo se sebezapřením bavil! :)

Ráno nás vzbudily zlatavé paprsky ranního slunce. Dobrá nálada nás nepřešla a vynesla nás až nad mraky, kdyby tedy nějaké byly. OIčkaři si zřejmě nezapomněli objednat i skvělé počasí. "To je vrchol, tohleto!" pronesla jsem a vyfotila si první letošní selfie.

Ovšem prý že si mám okusit i horské počasí, cestou dolů padla mlha, začalo sněžit. Zmrzly mi vlasy, obočí i řasy a bylo mi prostě fajn. večer jsme se vydali domů a krev strahovská večer ještě na dopitnou do místních klubů. Byla to paráda, poznala jsem skvělé lidi a ...
No, hurá v únoru na Klínovec!

*****
Foto z akce je zde 
Příští rok vyrážíme opět :)
ale předtím se můžete připojit na výlet na Klínovec :)

středa 29. července 2015

OI Klub - Jakub Vašek - Noční výlet na Sněžku 24.7.2015


Vyrazil jsem jako jediný z Pardubic autobusem. Do Vrchlabí jsem dorazil okolo půl osmé. Sraz měl být až ve 21:45, kdy měl přijet autobus z Prahy. Ten měl chvilku zpoždění, ale ještě se čekalo na lidi, kteří měli přijet autem. Než dorazili, nakoupili jsme v nedaleké benzínce „palivo pro lidi“. Opozdilci mezitím dorazili a mohli jsme se vydat na cestu v celkovém počtu 13.


Bylo pěkné počasí, jasno a docela i teplo. Cestou nedošlo k žádným extrémním situacím, jenom se občas čekalo na opozdilce. Jedna příhoda však stojí za zmínku. Na Luční boudě jsme potkali skupinku "turistů", kteří šli ze Špindlu a hráli na ukulele. Kytarista nám ukázal své umění a zazpíval pár velmi zajímavých písniček. Bylo to příjemné zpestření. Popřáli nám šťastnou cestu a my pokračovali dál. Jak jsme se přibližovali ke Sněžce, počasí se začalo kazit.

Při finálním výstupu na Sněžku jsem se i místy musel chytnout řetězů, protože to vypadalo, že mě vítr hodlá odfouknout. Na Sněžce jsme se octli v mracích. Dorazili jsme ještě před východem Slunce, ale nic jsme z něho v podstatě neviděli. Na kopci jsem ale měl příležitost posnídat. Vypil jsem poctivě vyneseného lahváče Krakonoše, ke kterému jsem zakousnul housku a Paprikáš. Málem jsem propásnul odchod ze Sněžky kvůli špatné viditelnosti.

Ustupovali jsme přes Růžohorky, kde nás ještě chvíli trápil vítr, který však v nižších polohách ustal. Do Pece jsme dorazili okolo sedmé ranní. Jelikož nám autobus jel až v osm, nasnídali jsme se v místní pekárně. Po dvou zastávkách autobusem jsem se rozloučil s ostatními, kteří směřovali do Prahy a pokračoval po vlastní ose zpět do Pardubic. Po příjezdu domů jsem usnul a spal jako zabitý až do večera. Byl to fajn výlet. Budu si ho asi muset zopakovat kvůli nepřízni počasí na vrcholu. Třeba příště ten východ Slunce za střechy České republiky uvidím.

Trasa a statistická data :)
Vrchlabí až Luční bouda po červené (přes Strážné, Lahrovy boudy, Rennerovky, Chalupu Na Rozcestí, Výrovku) pak po modré na Obří sedlo a po červené na Sněžku. Ústup byl veden po žluté na Růžohorky, odkud jsme šli po zelené do Pece. Celkem 26,5 km. Odchod z Vrchlabí cca 22:15, příchod do Pece cca v 7.

Jakub Vašek,
OI student
jakub.vasek@gmail.com

(pozn. Veroniky Šínové - příspěvek byl po dohodě s autorem malinko upraven :-)

pátek 22. května 2015

OI Klub - Návštěva Bílého sklepa u Adámků v květnu 2015

I letos proběhl tradiční víkend v moravském sklípku u Adámků. Sice nás bylo tentokrát o něco méně, ale přesto panovala přátelská atmosféra. Přijeli jsme v pátek večer a po domluvě jsme se po menší večeři rovnou pustili do degustace. Zkoušeli jsme toho relativně hodně, hlavně tedy z bílých vín. Sice jsme měli i několik červených a růžových vín, ale šlo znát, že na ně nebyl kladen důraz.
Pan Adámek se vyznačoval květnatou mluvou a častými poetismy. Tu a tam se zastavil, aby vyprávěl anekdoty nebo vtipy. Ke každému vzorku měl velmi výstižný popis, který nám víno zafixoval v paměti. Degustace s ním byla prostě zábava. Po projití sklepu a archívu jsme se vrátili s kořistí nahoru do tepla a tam se bavili do ranních hodin. I zde nám dělal pan Adámek společnost. Kolem jedné nás opustil a my následně hráli společenské hry.
Další den jsme jeli na výlet k Heiligersteinu v nedalekém Rakousku, který je známý pro údajné zázračné vlastnosti. Poté jsme se krátce stavili u hradu Hardegg a nakonec se podívali na hraniční přechod. Následně jsme se vrátili do Čech. Odpoledne jsme v místní hospodě sledovali hokej. Přes naše nadšené fandění skončil náš zápas s Kanadou neúspěchem. Večeřeli jsme grilovaný hermelín, maso a chleby s výbornou škvarkovou pomazánkou.
Večer přijeli další hosté z Polska, se kterými jsme se brzo spřátelili. Společně jsme opět zašli do sklípku, kde jsme vyzkoušeli vzácný kousek z roku 1995. Přiznám se, že se v tom jako amatér tolik nevyznám, ale ochutnávali jsme ho s úctou. Poté jsme se bavili s Poláky. Nejprve trochu nesměle česky, pak ale naplno anglicky.
Ráno v neděli jsme si sbalili věci a šli do sklípka potřetí, tentokrát nakoupit vína, co nás za předešlé dva dny zaujala. Přiznám se, že ačkoliv jsem to neplánoval, osobně jsem skončil s třemi láhvemi. Náš výběr vín však byl krátký oproti našim polským kolegům, kteří si domů brali přes 40 lahví. V pozdě odpoledních hodinách jsme přijeli do Prahy. Byla to výborná zkušenost s dobrou partou.

Long Hoang Nguyen 

úterý 12. května 2015

Splnil jsem si klukovský sen, říká Michal Pěchouček, garant programu OI.

Michale, v neděli 3. května jsi uběhl už několikátý maraton, gratuluji. Kolik let už běháš?
V minulosti jsem žádný velký běžec nebyl, ale lezl jsem vášnivě po horách a skalách. Od té doby, co jsem součástí naší domácí dívčí party (mám tři dcery -:)), tak jsem musel trochu přehodnotit svůj vztah k riziku při své nezastupitelné domácí roli. Běhání se z toho tak nějak před 5-6 lety vyrendrovalo přirozeně.

Kolik jsi už uběhl maratonů?
Mám za sebou tři kousky. Dvakrát v Praze a jednou v Los Angeles (Palos Verdes). Chtěl jsem běžet víckrát, ale v mém nabitém programu není úplně jednoduché naplánovat závod dopředu s ohledem na to, jak rychle se většinou kvalitní závody vyprodávají. Ne že bych si neužíval atmosféry městských běhů, teď se ale těším na trailové závody.

Co Ti běhání dává do života?

Co mi dalo? Sebralo mi nějaký kila, který jsem už stejně k ničemu nepotřeboval. Ne vážně. Mám rád maratony pro jejich spravedlnost. Pro mě to je esence no boolshitingu. Když se nepřipravíš a nemáš naběháno, nemůže se stát, že by sis závod užil a měl ještě dobrý čas. Na druhou stranu, když poctivě trénuješ, je velmi pravděpodobné, že to bude paráda (pokud nemáš nereálné ambice). Já jsem se začal kvůli běhání lépe propojovat s přírodou. Vnímat její proměny, krásu i hrubost. Teď běhám i s mojí dívčí partou. A to je taky fajn.

Běžel jsi teď maraton v Praze v neděli 3. května – bylo to pro Tebe v něčem nové?
Ano. Bylo to nové. Měl jsem klukovský sen. Chtěl jsem běžet pod 4 hodiny. Dal jsem to za 3.59.22. Můj brácha, skvělý maratonec, říká, že bych mohl běžet v pohodě i rychleji. Kdybych o tom méně přemýšlel a méně si to plánoval. Myslím, že můj výsledek jasně ukazuje, že se k plánování maratonského tempa musí přistoupit s chirurgickou přesností. Děkuji za to mimo jiné Milošovi Škorpilovi, který mi zlepšil techniku běhu a radil mi, jak nejlépe běžet s počínající virózou -:).