V doslova našlapané posluchárně na elektrotechnickém Karlově náměstí nás na hodinu a půl do propocených skafandrů, těsných poklopů a záchodků s miniplentou, navíc ve stavu beztíže, přenesl mezinárodní vesmírný kvartet ve složení:
Alexeje Leonova (Алексе́й Архи́пович Лео́нов, původem z jižního Ruska),
Viktora Savinyche (Ви́ктор Петро́вич Савины́х, ze západnější části Ruska),
Richarda Richardse (ze slunné Floridy)
a Vladimíra Remka (z města s Černou věží a Budvarem na každém kroku)
Popravdě jsem se trochu strachoval, že na úvodní sl
ovo každého z kosmo-/astronautů (dále jen kostronautů :) je plánována pouze slabší půlhodinka a že následná hodinová diskuse bude poněkud váznout. Mé lehké rozpaky jedním šmahem přenesl pan Leonov v trochu jiné formě na přítomné pány profesory, když na otázku o svém prvním výstupu do volného vesmíru (a vůbec o první space-walk celého lidstva) odpověděl otázkou, kde je křída.Zprvu se zdálo, že nebyla, a našla se až po chvíli usilovného hledání. Pan Leonov poté začal črtat na tabuli hodnoty tlaků a teplot, doplněné ilustracemi človíčka ve skafandru... A tak bylo jasné, že následující hodina bude živá a jistě bude stát za to.
Charismatický pan Richard Richards se pustil po jedné z otázek do polemik, jestli by mělo lidstvo vynakládat tak horentní sumy na zkoumání vesmíru a dobývání bližších i vzdálenejších planet. Velice mě zaujal zanícený styl přednesu a způsob chápání všech zařízení, raketoplánů a teleskopů. Nejsou to stroje, je to umění, jedinečné výtvory uhnětené těmi nejlepšími teoretiky a inženýry. A co víc, neslouží jen ke zkoumání, slouží k inspiraci, k pohánění rozvoje lidského ducha a k uspokojení lidské zvědavosti, jednoho z hlavních pudů a důvodů žití.
Lehké překvapení ve mně vzbudila přítomnost rusko-anglického překladatele, který opravdu pohotově překládal tiššího pana Viktora Savinyche. Je poněkud zvláštní, že ke 252 dnům stráveným ve vesmíru není třeba plynulá angličtina posádky. Přednášce ale některé pomalejší odpovědi rozhodně neuškodily a navíc bylo zajímavé sledovat, že smích se po vtipu v ruském jazyce rozlehl posluchárnou mnohdy dříve než přeložená věta.
Velice skromně zapůsobil náš europoslanec pan Remek, který přítomné vyzval, ať pokládají otázky raději třem ostatním zahraničním hrdinům, on sám že se bude držet zpátky. Následně všechny ujistil, že je připraven v blízké době na fakultu zavítat znovu a diskuze se zúčastnit v plném rozsahu (proto sledujte dění na naší škole, ať vám tato příležitost neuteče!).
Dále padaly dotazy týkající se běžného dne kostronautů, jejich psychických stavů, jaké mají předletové rituály a co za osobní předměty si mohou vzít do vesmíru s sebou (nejbizardněnší odpovědí byla nejspíše okurka :), jaký je rozdíl mezi raketoplány Discovery a Columbia a jestli si na palubě užijí tak
é trošku legrace...Co mi z mnoha postřehů zůstalo na mysli, byla výplň volného času mimozemšťanů....Vezmou si foťáček, doplují k okýnku, koukají zeshora na Zemi a fotí a fotí.... Zřejmě i tak prostý fakt, jako že je Země kulatá, je i v naší době uchvacující....
Žádné komentáře:
Okomentovat