Nakonec jsem se k tomu odhodlal...Vypadnout na chvíli z domu a vyrazit někam do světa. Ano, chtěl jsem také zjistit, co je skvělého na tom jednom slově ERASMUS a rozhodně máme na naší fakultě štěstí, protože není tak těžké někam vyjet :) Vybral jsem si IRSKO, protože je to nádherná země (a své francouzštině moc nevěřím) a myslím, že jsem chybu neudělal.Po příletu do Dublinu jsem se poněkud nesměle doptal na autobusové nádraží a vydal se na 4,5 hodinovou cestu do CORKU. Při ní jsem zažil své první překvapení. KRAJINA! Je opravdu překrásná a tak zelená, že na ní nemá sebelepší anglický trávník. Celou cestu jsem počítal ovečky, tedy doslova, projeli jsme pár městečky, jinak to byly téměř celou cestu širé lány přírody působící přirozeným dojmem. Můj prvotní závěr byl, že v Irsku musí být víc OVCÍ než lidí. Dorazil jsem až za tmy do centra města, kde jsem spolu s jedním dalším stejně zmateným erasmákem z Finska dohledal stanoviště taxi a dojel se ubytovat.
Druhý den ráno jsem probudil a uvědomil jsem si, že mám HLAD. Myslím, že se ve mně probudily nějaké emoce, které musel kdysi dávno pociťovat pračlověk => je potřeba najít zdroj potravy. Jako Pražáka mě ani nenapadlo, že nejbližší obchod může být 20 minut pěšky. Tak jsem se začal prokousávat tou PYRAMIDOU lidských potřeb postupně nahoru. Jak jsem pomalu objevoval Cork a okolí, zjistil jsem, že jsou zde hned dvě vysoké školy a obrovské množství mladých lidí. Hlavně tak ve TŘI V NOCI. To zavřou poslední bar a všichni se vyhrnou do ulic, že jsou plnější než ve dne. Ale jinak opravdu ve srovnání s Prahou jsem potkával mnohem méně důchodců a pracujících lidí. Zato mě na tak malé město překvapil relativně vysoký počet bezdomovců a žebrajících lidí !i mého věku! na ulici, nejspíše kvůli alkoholu. Centrum města je na ostrově, který obemyká z obou stran jedna a ta samá řeka, a jediná hlavní ulice, kolem které je soustředěna většina barů, obchodů a restaurací. Žije tu něco přes STO tisíc obyvatel a je to druhé největší město v Irské republice. Má
jedno multikino, jednu OPERU a jeden překrásný malý HRAD přestavěný na astronomickou observatoř. Středověkých staveb v Irsku příliš podle mého soudu není, ale jedna další poblíž - Blarney Castle - má takovou zajímavost a totiž tzv. LÍBACÍ kámen. Nečekejte ale něco příliš romantického. Tedy… viset hlavou dolů z cimbuří a *pusinkovat* kámen pár metrů nad zemí může být pro silnější povahy. Kolem jsou velké zahrady, na které je ovšem pohled lepší s nohama pevně na zemi ;-)Určitě silný zážitkem byla cesta do BELFASTU. Dostal jsem se tam s International Student Society. To je vůbec taková zajímavá věc…V zemích, které dříve patřily pod Británii, podporují školy studenty, aby se sami sdružovali do spolků, které si také sami organizují a rozhodují, co budou dělat. Krom této jsem zkoušel ještě ANIME a DJ-ing. Právě jeden z výletů (ten největší a jediný do Severního Irska) byl přes Bushmills distillery, Giant's Causeway a Belfast. Giant's Causeway neboli Clochán an Aifir patří na s
eznam světových přírodních památek Je to ÚTES tvořený pravidelnými šestihrannými kameny, které vypadají jako dlaždice, podle pověsti zde stál most do Anglie, který postavil irský obr, aby mohl dát tomu anglickému přes tlamu ;-) Faktem zůstává, že je to naprosto úchvatné místo. Belfast je po Corku asi druhým nejhezčím větším městem, které jsem zde navštívil, přesto působí na člověka dost rozporuplně. Večer jsem v ulicích potkával dostatek obyčejných turistů cizinců, ale i zamračených místních lidí, kterým zjevně podle vzhledu před pár lety někdo rozbil OBLIČEJ. Když se nás skupinka zastavila a dala se do řeči s několika z nich, mezitím jsem sledoval policejní obrněný transportér, jak objíždí třikrát dokola blok kolem nás. O kus dál jsme také měli šanci vidět, jak vypadá taková místní obyčejná policejní stanice – schovaná za třímetrovým plotem s ostnatým drátem ;-) Má ale i hodně památek a je vidět, že poslední dobou se tu i hodně staví, nespornou výhodou je, že v Severním Irsku patřícím pod Británii je výrazně levněji a mají výbornou horkou ČOKOLÁDU. Respekt vzbuzují i jiné památky na náboženské boje, tzv. murals, tedy sprejové kresby či obrazy na zdech s motivy zakuklených bojovníků za svobodu se samopaly v rukou, symboly svobody, Palestiny a podobně. Irové nás uklidňovali, že prý je už dávno všude klid. Týden po našem odjezdu tam zapálili nějaký autobus.CIT nebo Cork Institute of Technology je menší KAMPUS na úplném okraji města. Protože okolo nic moc není, sdružuje kolem sebe některé činnosti, co by mohl student potřebovat. Kromě sportovišť a posilovny - pro studenty zdarma - je zde v budově školy také malý obchod, bankomat i pobočka banky a dokonce i kadeřnice, která umí jediný pánský sestřih (NA OVCI) – v Irsku zřejmě oblíbený. Ke studiu jsem přistupoval s mírným pocitem hrdosti, že naše univerzita je přeci jen KVALITNĚJŠÍ. Na druhou stranu jsem získal i určitou míru pokory, a zjištění, že ten můj obor co studuji, není středem vesmíru a reflexi na to, jak svět vidí ostatní. Člověk se najednou dostane mezi architekty, strojaře, NUTRIČNÍ specialistky, historičky, chemiky a musí si najít jiné téma, aby neskončil sám v koutě. Díky rozličné kombinaci zaměření a vzájemné blízkosti obou univerzit s vyrovnaným zastoupením obojího POHLAVÍ je hned každý den mnohem pestřejší. Studentská unie pravidelně organizuje nějaké akce ať už je to vystoupení kouzelníka, párty v centru města nebo fotbalový zápas cizích
studentů mezi školami na podporu boje proti rasismu, kterého jsem se také zúčastnil.Pokud bych měl někam šanci se podívat, určitě bych jel ZNOVU = nejde jen o zlepšení jazyka, ale komunikace s lidmi obecně, nutnost řešení nečekaných situací, širší pohled na svět. To vám týdenní dovolená nedá! :)
Autor: Jirka Starý, student 2.roč. mgr OI
Žádné komentáře:
Okomentovat