Kromě smíšeného družstva studentů s námi vyrazili i přátelé OI a taktéž dva čtyřnozí vlčáci, kteří se postarali o prima zábavu, zvlášt když jsme narazili na lesní zvěř či kočku :) Všechny nás pobavila Bára (majitelka jednoho z pejsků) s tím, že když uvidíme něco, co by mohlo jejího hafíka náhodou zaujmout ke zdrhnutí, máme na něj skočit a zadržet ho. Což sami uznáte je u vlčáka trochu nadlidský výkon :)
Cestou jsme se živili, bavili, hledali se, blátili si boty, trochu mokli, filozofovali, mrzli, slunili se, vozili se na kolotoči, vykoupili obchod s jídlem, házeli si s hopíkem, cestovali vlakem a tramvají, polem nepolem, lesem nelesem a konečně vylezli na ten Říp! Někteří z nás to vzali zkratkou, ale díkybohu jsme se s nimi opět shledali.
Na vrcholu nás ohromila výprava starších spoluobčanů, kteří slavili zdolání hory šampaňským, buchtami, řízečky a různými dalšími pochutinami. My skromní studenti jsme měli radost z párku v rohlíku, česnečko-zelňačky, obarvené vody zvané punč a tak vůbec. Nepřišli jsme se najíst, že áno ;-) Ale projít! To dá rozum.
Směrem tam jsme šli z Mlčechovst, zpáteční cesta byla méně romantická a bohužel hodně betonová, no budiž. Začaly nás celkem bolet nohy a vzájemně jsme se uklidňovali, že vlak, co nás zachrání, je již blízko. Celkově jsme ušli hezkých a veselých 18km.
Opět se potvrdilo, že OI je fakt prima parta a díky tomu to byl velmi příjemně strávený den. Teď nás
čeká OI 
sklípek!:-)
Cestou jsme se živili, bavili, hledali se, blátili si boty, trochu mokli, filozofovali, mrzli, slunili se, vozili se na kolotoči, vykoupili obchod s jídlem, házeli si s hopíkem, cestovali vlakem a tramvají, polem nepolem, lesem nelesem a konečně vylezli na ten Říp! Někteří z nás to vzali zkratkou, ale díkybohu jsme se s nimi opět shledali.
Na vrcholu nás ohromila výprava starších spoluobčanů, kteří slavili zdolání hory šampaňským, buchtami, řízečky a různými dalšími pochutinami. My skromní studenti jsme měli radost z párku v rohlíku, česnečko-zelňačky, obarvené vody zvané punč a tak vůbec. Nepřišli jsme se najíst, že áno ;-) Ale projít! To dá rozum.
Směrem tam jsme šli z Mlčechovst, zpáteční cesta byla méně romantická a bohužel hodně betonová, no budiž. Začaly nás celkem bolet nohy a vzájemně jsme se uklidňovali, že vlak, co nás zachrání, je již blízko. Celkově jsme ušli hezkých a veselých 18km.
Opět se potvrdilo, že OI je fakt prima parta a díky tomu to byl velmi příjemně strávený den. Teď nás
čeká OI 
sklípek!:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat