V rámci utužování našich studijních vztahů jsme se rozhodli prověřit naše sportovní schopnosti a 12. 8. jsme vyrazili do Čerčan, abychom v sobotu ráno mohli začít pracovat na pokoření řeky Sázavy. První noc nám moc klidu na načerpání sil nepřála, protože jeden ze čtyřnohých obyvatel kempu neustále hlídal, což v praxi vypadalo tak, že téměř nepřetržitě štěkal.
Ale přežili jsme a poté, co jsme v sobotu ráno dojedli snídaně povětšinou pečlivě připravené ještě z domova, nafasovali jsme lodě a výprava mohla začít. Jez v Čerčanech (i všechny ostatní až do Týnce, kde náš první sportovní den končil) bohužel nebyl sjízdný, tudíž hned po 50 metrech na vodě začala akce „namáčíme si obuv“. První část našeho úseku utekla doslova jako voda, dokonce se ani nekonalo oblíbené vodácké představení „muž přes palubu“. Jediné, co nám dojem trochu kazilo, byl hlad. Díky dezinformaci jednoho z rybářů jsme jednu restauraci přejeli a další se nám nepodařilo najít dřív než v kempu. Cestou sice byly cedule s odkazem na restauraci U Holubů, ale ať jsme se snažili sebevíc, nenašli jsme ji. V Týnci jsme to pak ale všechno dohnali v bufáči za mostem, kde některé z nás jídlo unavilo tak, že ho museli jít zaspat. Ostatní se rozhodli pro obhlídku města a návštěvu netopýří věže. Večer jsme utužili kolektiv nad chmelovou pochoutkou z ječmene, zahalekali si u ohníčku a usnuli jak nemluvňata.
Nedělní, sluncem zalité, ráno nás vytáhlo ze stanů a spacáků vcelku brzy, takže v 10 hodin už naše plavba pokračovala dál. Sázavské peřejky se staly osudnými hned dvěma posádkám (ta první se dokonce zvládla cvaknout 3x, ta druhá jen jednou, zato ale 100 metrů před koncem plavby). Příjemné proplouvání krásným sázavským kaňonem zpestřilo posezení a posilnění v bufetu „U zlomeného kajaku“ a než jsme se nadáli, octli jsme se v Pikovicích, kde náš výlet končil. Odevzdali jsme tedy lodě a jali jsme se vydat na běh do vrchu, abychom stihli vlak, na což jsme měli jen 10 minut. Zvládli jsme to s přehledem a grácií, koneckonců jako celou akci, na kterou budeme dlouho a rádi vzpomínat. Nezbývá než těšit se na další takovou a prozatím si říct AhoooOI. :-)
Fotogalerii z akce si můžete prohlédnout zde.
Ale přežili jsme a poté, co jsme v sobotu ráno dojedli snídaně povětšinou pečlivě připravené ještě z domova, nafasovali jsme lodě a výprava mohla začít. Jez v Čerčanech (i všechny ostatní až do Týnce, kde náš první sportovní den končil) bohužel nebyl sjízdný, tudíž hned po 50 metrech na vodě začala akce „namáčíme si obuv“. První část našeho úseku utekla doslova jako voda, dokonce se ani nekonalo oblíbené vodácké představení „muž přes palubu“. Jediné, co nám dojem trochu kazilo, byl hlad. Díky dezinformaci jednoho z rybářů jsme jednu restauraci přejeli a další se nám nepodařilo najít dřív než v kempu. Cestou sice byly cedule s odkazem na restauraci U Holubů, ale ať jsme se snažili sebevíc, nenašli jsme ji. V Týnci jsme to pak ale všechno dohnali v bufáči za mostem, kde některé z nás jídlo unavilo tak, že ho museli jít zaspat. Ostatní se rozhodli pro obhlídku města a návštěvu netopýří věže. Večer jsme utužili kolektiv nad chmelovou pochoutkou z ječmene, zahalekali si u ohníčku a usnuli jak nemluvňata.
Nedělní, sluncem zalité, ráno nás vytáhlo ze stanů a spacáků vcelku brzy, takže v 10 hodin už naše plavba pokračovala dál. Sázavské peřejky se staly osudnými hned dvěma posádkám (ta první se dokonce zvládla cvaknout 3x, ta druhá jen jednou, zato ale 100 metrů před koncem plavby). Příjemné proplouvání krásným sázavským kaňonem zpestřilo posezení a posilnění v bufetu „U zlomeného kajaku“ a než jsme se nadáli, octli jsme se v Pikovicích, kde náš výlet končil. Odevzdali jsme tedy lodě a jali jsme se vydat na běh do vrchu, abychom stihli vlak, na což jsme měli jen 10 minut. Zvládli jsme to s přehledem a grácií, koneckonců jako celou akci, na kterou budeme dlouho a rádi vzpomínat. Nezbývá než těšit se na další takovou a prozatím si říct AhoooOI. :-)
Fotogalerii z akce si můžete prohlédnout zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat